Je naprosto přirozené, že pokud začne silně pršet, schováme se pod nejbližší úkryt. Pokud jsme doma, tak není-li to opravdu důležité, za takového počasí nevytáhneme paty z domu. Jen málokoho přitom napadne, že mezi námi žijí lidé, jež takovou možnost nemají. Co v takové chvíli mají dělat ti, jimž vzal osud střechu nad hlavou?
Dostat se do takové situace vy sami, teprve tehdy byste si asi uvědomili, o co jste přišli a jak vysokou hodnotu pro vás domov ve skutečnosti má. Lidem bez domova zpočátku chybí nejen střecha nad hlavou, ale také ta „láska“, jež nám obydlí vtiskává. Postupem času se požadavky takových lidí již značně ztenčují.
V každém případě ale každý, kdo se ocitne bez přístřešku, o mnoho věcí, ať už dobrovolně nebo nedobrovolně, přichází. Bez čeho se musí takoví lidé obejít?
· Střecha nad hlavou – Jak už bylo zmíněno, bezdomovci jsou nuceni hledat dočasný azyl, pokud se chtějí schovat před bouřkou. Zejména v zimních měsících nastávají velmi krušné časy. Bez teplé přikrývky a v mrazu se spí opravdu špatně.
· Rodina – Ať už se člověk ocitne „pod mostem“ vlastní vinou nebo ne, nezřídka kdy se od něj distancují rodinní příslušníci, pro něž se onen jedinec stane vyvrhelem.
· Přátelé – Venku si sice člověk najde nové známé, ale ztratí kontakty z dřívějška – přitom právě (bývalí) přátelé mohou pomoci.
· Potřeby – Říká se, že potřeby lidí neustále rostou. Ne tak těch, co nemají domov. Takovým lidem postupem času postačí základní fyziologické nároky.
· Láska – Venkovní azyl málokdy poskytne vroucné objetí, s nímž lze v normálním životě počítat. Pokud nějakou lásku bezdomovci prožívají, pak jistě není tak čirá a pravdivá.
· Jistota – Pravidelný přísun stravy, tekutin, spánku. To je pro běžného člověka věc naprosto samozřejmá. Ti, kteří nemají stálé zázemí, si tato privilegia rozhodně přivlastnit nemohou a žijí tak stále na hraně.