Můj kamarád vždy říkal: „bezpodmínečná láska je taková láska, kdy neexistuje na tvém partnerovi nic, co by tě znepokojovalo, nebo ti dalo důvod milovat ho méně”. Schopnost bezpodmínečné lásky se začne projevovat po pár letech vztahu, kdy zmizí vaše opojení láskou, a vy zjistíte, jaký váš partner opravdu je. Všichni si určitě touto fází vztahu prošli. Buď jste spolu vydrželi, nebo se vztah rozpadl.
Je ale vůbec možné, aby vám na vašem partnerovi nic nevadilo? Co takhle jeho minulost, zlozvyky, nebo to, že je nepořádný? A to jsou pořád jen malichernosti. Co když vám je nevěrný? Opravdu je možné někoho bezpodmínečně milovat, i přesto, že vám váš milovaný takhle ublíží?
O fenoménu bezpodmínečné lásky, lze uvažovat hodiny a vést dlouhé diskuze. Momentálně mě napadá otázka, zda ve vztahu s bezpodmínečnou láskou vůbec existují hádky? Pokud vše přijímáte a nic vám nevadí, je tedy důvod se hádat?
Existuje několik teorií, které popisují bezpodmínečnou lásku. Bezpodmínečnou lásku umí dát člověk, který je velice silný a vyrovnaný. Bezpodmínečnou láskou dáváte tomu druhému šanci být sám sebou. Svého partnera nesoudíte a podporujete. Dáváte mu šanci růst. Zjistit, co od života vlastně chce.
Další teorie vyvrací argument, že máte přehlížet vše, co partner dělá a vám to nevyhovuje. Právě když ve vztahu tyto aspekty přehlížíte, dusíte se v nefunkčním vztahu a ubližujete si. Tato teorie pohlíží na bezpodmínečnou lásku jako na lásku vašemu partnerovi, bez ohledu na to, co se s ním stane. Pokud se mu stane v životě situace, která mu přinese trápení, musíte tu být pro něj, ať už se stane cokoliv. Možná odtud vznikla část svatebního slibu v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví J.
Pokud tedy umíte dávat bezpodmínečnou lásku v určitých mantinelech, kdy tolerance k partnerovi nepřechází k přehlížení vážných problémů, určitě vám bezpodmínečná láska prospívá. Nezapomeňme však na to nejdůležitější. Dávat bezpodmínečnou lásku hlavně sami sobě. Protože to je řekla bych mnohem těžší, než ji dávat partnerovi.