Jistě v našich řadách najdeme i lidi, jimž dodnes počítače mnoho neříkají. A předpokládat lze i to, že se najdou i našinci, kteří se dodnes počítače ani nedotkli a možná tento in natura, tedy ve skutečnosti, ani neviděli. Ale takových ubývá a jednoho dne zřejmě zcela vymizí. Protože počítače jsou čím dál hojnějším a běžnějším úkazem, jsou pro lidi cenově i jinak stále dostupnější, a tak si své PC zkrátka pořizuje kdekdo.
Ať už k tomu máme jakoukoliv motivaci, počítač si prostě koupíme. A pak s ním děláme to, k čemu jsme si ho pořídili. A vesměs často nejen to, to jak s postupem času zjišťujeme, k čemu by nám taková technika ještě mohla být dobrá. Někdo na takovém počítači píše, někdo z něj odesílá e-maily, někdo tu studuje, někdo sleduje zpravodajství, někdo hledá důležitá data, někdo využívá sociální sítě či internetové obchody, kontaktuje úřady, podniká… A někdo třeba jenom hraje na svém PC nějaké ty hry. To všechno a spoustu dalšího totiž dnešní počítače dokážou a umožňují nám. A kdo se bez všech takových nabídek obejde, ten je stále vzácnějším úkazem v našich řadách.
Umíte si třeba ještě vůbec představit, že byste psali korespondenci na starých psacích strojích nebo dokonce vlastní rukou, pak ji zalepovali do obálek, frankovali, platili za odeslání čím dál větší peníze a u obyčejných dopisů pak trnuli, zda a kdy tyto dojdou do cíle? Umíte si představit, že byste ještě třeba extra jeli na nádraží, abyste tam hledali ve vyvěšených papírových jízdních řádech vhodné spoje? Dokážete si představit, že byste chodili od úřadu k úřadu, od obchodu k obchodu a od banky k bance, doufaje, že mají právě otevřeno? Běhali byste pověstně od čerta k ďáblu ve snaze sehnat to, co zrovna potřebujete? Těžko, že? A toho všeho jsme díky počítačům ušetřeni.
A proto se stala výpočetní technika něčím, co je stále běžnější. A těžko se na tom někdy něco změní.