Normální hodný a mírumilovný člověk si domácího mazlíčka koupí z toho důvodu, že chce společníka do života a nechce být sám, prostě si domácího mazlíčka pořídí jako dalšího člena rodiny, což je samozřejmě správně. Všichni milovníci zvířat a normální lidé berou domácí mazlíčky jako člena rodiny nebo jako své dítě, o které se starají a chtějí pro ně jen to nejlepší, pořídí jim první poslední, což je ten způsob, jakým bychom se měli o naše domácí mazlíčky starat, oni nám totiž nic neudělali, tak proč bychom je měli trápit a nedělat je šťastnými, když oni dělají šťastnými nás? Není proč se k nim chovat špatně, protože nikomu nic nikdy neudělali a jsou to kompletně čisté duše.
Avšak úplně to samé to je s domácími zvířaty. Nejen u nás doma, ale také na různých farmách a všude, kde se hold domácí zvířata chovají. Taky nám přece nic neudělali, no ne? I tak je ale lidé týrají. A týrají je mnohem více než domácí mazlíčky. Ale proč je taková kráva či prase míň než pes a kočka? Netvrdíme, že se lidé ke psům a kočkám chovají úplně výborně, to vůbec, ale nikdo nepomyslí na to, že za krabicí mléka, kterou máme v lednici je skrytý nechutný příběh. Aby kráva dávala mléko, musí mít tele. To je logické, protože u nás u lidí to tak také funguje a celkově u všech savců to takto funguje.
Ve firmách, kde se vyrábí mléko je x krav, z nichž všechny musí mít tele. A že ho mají dost často na to, kolikrát by ho měly normálně, kdyby žily někde na statku u normálního člověka či nejlíp, v divoké přírodě, což už dnes moc asi nenajdeme. Poté, co se narodí tele, je matce odebráno a ona je využívána na mléko. Podávají se prášky a podobně na to, aby si tělo krávy myslelo, že z něj pije tele a dávalo pořád mléko. Představte si, že by se lidské mléko podávalo krávě. Je to naprosto proti přírodě, no ne? Kravské mléko by mělo patřit krávě, ne člověku, a hlavně ne tímto způsobem, jak se získává.