Pamatuji si, jak mi moje babička jednu vyprávěla, jak to měla složité, když byla mladá. Říkala mi, že třeba oni vůbec neměli žádnou ledničku. Takže vůbec neměli kde skladovat různé potraviny, které musejí být v chladu anebo v zimě. A tak mě babička řekla, že většinu jídla museli ihned sníst. Na druhou stranu mi ale řekla, že byly hodně chudí, takže taky neměli moc jídla. Byli opravdu rádi, když si něco málo vypěstovali na zahradě anebo měli nějaká zvířata, která chovala na svou obživu. A já si myslím, že vlastně my v dnešní době jsme docela rozmazlení.
Máme to hlavně takové, že máme lepší techniku a větší technické vymoženosti, takže se nám žije vlastně úplně perfektně. Ale jak všichni víme, tak si všichni stále stěžují na to, že mají strašně málo času anebo že všichni mají něco lepšího než oni samotní. A mě je to někdy opravdu moc líto. Babička mi taky kolikrát říkala, že třeba museli prát na valše, protože vůbec neměli pračku. A já se tomu nedivím. Protože babička mi říkala, že jak byli chudí, tak ani třeba neměli vůbec žádnou žehličku Vůbec nežehlili.
Takže musím říct babičce, že já bych tedy nedokázala žít bez žehličky. Protože já velmi často nosím košile. Košile mám strašně moc ráda, jsou elegantní, ale hodí se taky ke sportovnímu stylu. Co myslíte? Takže taky u mě je vždycky ta nejnovější technická vymoženost, a tou je žehlička. Ráda žehlím, pěkně si u toho odpočinu. Takže jsem opravdu ráda, že nám technika toto umožňuje. Vůbec nevím, jak bych taky potom žehlila košile manželovi. Že bych je nějak tloukla o zem? No, babička mi říkala, že někdy se to tak dělalo, aby se látka narovnala. Hm, docela zajímavé. Jenomže si myslím, že v dnešní době by to asi nešlo. Jenom si to představte. Kdybyste venku mlátili oblečením o zem, tak na vás asi zavolají nějakého psychiatra, že jste se zbláznili. A marně byste říkali, že zkoušíte zastaralé techniky žehlení.