Na základní škole to nebyla vůbec moc dobrá společnost. Byla jsem totiž takový outsider. Alespoň já jsem si to tak myslela. Protože na základní škole jsem neměla vůbec žádné kamarádky a ani kamarády. Vůbec ale nevím, čím jsem si to zasloužila. Já jsem totiž odmalička byla úplně nekonfliktní a velmi milý a přátelský člověk. Tudíž vůbec nevím, proč mi nikdo neměl rád. Až později jsem se dozvěděla, že právě kvůli tomu, že jsem byla hodná, jsem neměla žádné kamarádky, ale abych pravdu řekla, tak něco zpětně si opravdu vybavuji. Musím říct, že čím zlobivější holka nebo kluk, tak tím víc byl ve škole oblíbený. Docela mě to mrzelo a nyní mě to zaskočilo. Ale když to na druhou stranu vezmu, tak je to vlastně i pravda. To i v dnešní době. Protože si pamatuji na svého mladšího bratra. Můj bratr byl ve škole hodně oblíbený.
Byl totiž v takové společnosti, která vyžaduje nějakého třídního šaška. A můj bratr právě této společnosti vyhověl. Protože na základní škole byl bratr šašek, ale taky byl premiant, tak byl mezi dětmi velmi oblíbený, a to nejenom v jeho třídě. Můj bratr byl oblíbený taky v celé škole. Musím říct, že můj mladší bratr si tuto společnost užívá.
Akorát kdo si tuto společnost a jeho kamarádi neužívali, byli učitelé. A i když měl bratr dvakrát dvojku z chování, tak ho to vůbec neodradilo. Mí rodiče se s ním nevěděli vůbec skoro rady. A měl jednu ředitelskou důtku a asi pět třídních důtek. Ale abych pravdu řekla, můj bratr si s ním vůbec žádnou těžkou hlavu nedělal. Možná mu to učitelé a rodiče to přehlíželi kvůli tomu, že měl samé jedničky a dvojky. Můj bratr byl velmi chytrý, ale bavil ho být středem pozornosti ve škole. A myslím si, že se mu to ale vyplnilo. Protože i nyní v dospělosti, kde je otec, je velmi oblíbený. Někdo to holt s lidmi zrovna pěkně umí.